KATALOG KVĚTIN | POKOJOVÉ ROSTLINY

NAŠE NABÍDKA

KATALOG KVĚTIN » POKOJOVÉ ROSTLINY

Adiantum

Adiantum raddianum, A. hispidulum, netík, kapradí, kapradina..
Pochází z tropických lesů Jižní a Střední Ameriky. Patří mezi kapradiny. Rostlina má velmi ráda teplo, teplota by celoročně neměla klesnout pod 20°C. V noci minimálně o pár stupňů méně.. Zaléváme často, rostlina vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost, má ráda a doporučuji každodenní, nebo alespoň časté rosení. Vhodná k pěstování ve skleníčcích, velkých skleněných koulích, kde se drží vyšší vzdušná vlhkost.

Místo pro pěstování:
Netík má velmi rád teplo. V létě i přes zimu musí být teplota vyšší než 20°C, ani v noci nesmí klesnout pod 16-18°C. Vyžaduje stinná místa s vysokou vlhkostí vzduchu, nejlépe roste u oken orientovaných na sever. V příliž intenzivnim světle blednou netíku listy.

Zálivka:
Měla by být častá, pokud možno měkkou vodou. Netík vyžaduje každodenní rosení. Doporučujeme umístit květináč na malé kamínky ponořené ve vodě. Zvýší se tím trochu vlhkost vzduchu. Adiantum vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost.

Aechmea

Aechmea fasciata, bromelie, achmea pruhovaná, echmea ..
Aechmea pochází, stejně jako většina z čeledi broméliovitých, z džunglí v Jižní a Střední Americe, kde koření buď v zemině, nebo jako většina druhů, roste na větvích a kmenech stromů, kde má možnost využít více světla. Tyto druhy označujeme jako epifytické. Pokud nemají vaše rostliny při domácím pěstování dostatek rozptýleného světla, tak začnou blednout.

Místo pro pěstování:
Aechmea má ráda teplé a světlé místo, dobře snáší suchý vzduch v panelových domech. Optimální teplota 20-25°C. V zimě by teplota neměla klesnout pod 16°C. Kvete od července do prosince, ale pozor, všechny broméliovité rostliny kvetou jen jednou, a potom jim vyrůstají nové odnože a ty staré hynou.

Zálivka:
Přes léto zaléváme do květu, v zimě jen udržujeme vlhkou zeminu.

Aeonimum

Aeonium arboreum, A.domesticum, A.canariense, eonium, růžicovka..
Aeonium pochází z oblastí kolem Středozemního moře. Je to nenáročná rostlina, vhodná pro domácí pěstování. Má velmi dekorativní listy, lesklé zelené nebo tmavočervené. Růžicovka je příbuzná s netřesky, které se hojně vyskytují i u nás, ale na rozdíl od těchto drobných rostlin vytváří rozkvetlou lodyhu a často i stromkové formy (aeonium arboreum).

Místo pro pěstování:
Teplé a slunečné stanoviště, rostlinu můžeme umístit i na parapetu jižního okna. Přes léto můžeme růžicovku přenést do zahrady, kde se jí bude jistě také dobře dařit. Idealní teplota by měla být min. 20°C a vyšší, v zimě je optimální okolo 16°C.

Zálivka:
Na jaře a v létě zaléváme mírně, vždy až po úplném vyschnutí substrátu. V zimě minimálně, když se listy začínají vraštit. Rostlina dobře snáší suchý vzduch. Na jaře a přes léto můžeme cca jednou za měsíc přihnojit hnojivem na kaktusy.

Pozor:
Nadměrná zálivka může způsobit zahnívání kořenů.

Agave

Agave americana, A.filifera, A. victoriae-reginae, A. potatorum, A. sisalana, agáve..
Agáve pochází z Mexika, ale obecně se vyskytuje také v oblasti Středozemního moře. Nejznámější je asi agáve americká (A. americana) s růžicemi dlouhých a špičatých listů. Rozkvétá jen jednou, a to až po několika desetiletích růstu. Na výhonu vysokém 2 - 3 metry pak vyraší efektní bílé květy. Z fermentované šťávy agáve připravují v Mexiku národní nápoj pulque ("mexický burčák"). Přestože listy agáve americké mohou dorůstat do výšky až 2 m, můžeme v domácnostech pěstovat jen mladé exempláře. Nejvhodnější pro pěstování v místnostech jsou menší druhy, jako např. A. filifera, A. victoriae-reginae, A. potatorum. Známou užitkovou rostlinou je agáve sisalová (A. sisalana), z jejíchž vláknitých listů se získává pevné sisalové vlákno, používané na výrobu provazů, rohoží apod.

Místo pro pěstování:
Tato rostlina vyžaduje v létě i v zimě hodně světla. Dobře roste na plném slunci, přes léto se cítí nejlépe na zahradě. Přes zimu musíme zajistit chladnější stanoviště s teplotou okolo 10-12°C a méně zalévat.

Zálivka:
Přes léto zaléváme mírně, vždy raději počkáme, až kořenový bal trochu vyschne. V zimě zaléváme jen tak, aby rostlina neuschla.

Akácie

akácie, kapinice, (nesprávně mimosa - citlivka Leguminosae)..
Akácií známe okolo 450 - 500 druhů. Stromy nebo keře s dvoujařmě zpeřenými listy nebo pouze v mládí zpeřenými listy; po jejich opadu přejímají jejich funkci fylodie. Ozdobnost: květenství (březen - duben), popřípadě i celoroční olistění. Jako pokojové rostliny mají význam pouze tyto tři druhy:

A. armata (syn. A. paradoxa) - palisty přeměněny v trny, podlouhlé fylodie až 2,5cm dlouhé, jednotlivá, kulovitá a žlutá květenství.
A. drummondii - plstnaté větvičky i řapíky, dvakrát zpeřené listy, bledě žluté květní klasy.
A. pulchella - trnitý keř, drobně zpeřené listy, kulovité žluté květenství.

Domovem těchto tří druhů je Austrálie, kde tvoří keře vysoké až 3 metry. Při správném ošetřování jsou to dlouhověké pokojové rostliny.

Místo pro pěstování:
Všem druhům vyhovuje světlo (hlavně v létě slunce), snesou však i rozptýlené osvětlení. Akácie jsou celkem chladnomilné (dobře snášejí studenější místnosti). Rostliny pěstované v lednu při 10 - 12°C nakvétají již jako přirychlené v únoru. Pěstujeme-li akácie celou zimu v chladnu (kolem 5 - 8°C), vykvétají v březnu až dubnu. Při vyšších teplotách opadávají květní poupata.

Zálivka:
Vydatná hlavně během letních měsíců, v zimě dbáme, aby kořenové baly byly stále mírně vlhké. Při přeschnutí schazují rostliny listy. Nároky na vzdušnou vlhkost rostlina nemá velké, přiměřené teplotě (v chladných místnostech menší).

Naše rada:
Mladým rostlinkám je nutno zakracovat vrcholky, aby se řádně rozvětvily a zkošatěly. Také starším zaštipujeme po odkvětu všechny větve, aby obrostly a v příštím roce kvetly na mladých výhonech.

Alocasia

Alocasia amazonica, alokásie, alokázie

Tato rostlina pochází z oblasti Malajského souostroví. Vyžaduje hodně rozptýleného světla a velký prostor. Má ráda teplo a vyšší vzdušnou vlhkost. Zeminu udržujeme stále vlhkou, v zimě zaléváme o troch míň. Tato rostlina má velmi ráda časté rosení. Jednotlivé listy dorůstají do délky 50-60cm.

Aloe

Aloe mitriformis, Aloe variegata, Aloe arborescens, Aloe barbadensis - Aloe Vera..
Rostlina aloe pochází z polopouštních oblastí jižní Afriky. Masité a trochu trnité listy tvoří růžice. Nejznámější druh aloe vera, nejvíce se vyskytující na Kanárských ostrovech, se používá v medicíně. Jeho šťáva z listů tlumí následky podráždění a popálenin a zvlhčuje kůži. Podobné účinky mají i ostatní druhy aloe, jako například aloe arborescens (má delší a tenčí, mírně trnité listy rostoucí do stran ve tvaru růžice), nebo aloe variegata, která je menší a má bíle skvrnitými listy.

Místo pro pěstování:
Aloe má ráda slunečné místo, přes léto můžeme aloe přenést ven na zahradu. Rostlina dobře snáší suchý vzduch. V zimním období umístěte podle možností aloe na světlé a chladnější místo (10-15°C). Ráda roste samostatně, bez společnosti jiných rostlin.

Zálivka:
Zaléváme jen mírně, doporučuji před zálivkou nechat substrát úplně vyschnout. Příliš vlhký substrát a nedostatek světla způsobuje hnilobu kořenů.

Hnojení:
Jednou měsíčně, od jara do podzimu, hnojivem pro sukulenty.

Astilbe

A. arendsii - arendsova, A. chinensis - čínská, A. japonica - japonská, čechrava..

1. A. arendsii - čechrava arendsova - kvete brzy od června do srpna
2. A. chinensis - čechrava čínská - vhodna do skalek, kvete od července do září
3. A. japonica - čechrava japonská - kvete od června do srpna

Astilbe je nenáročná trvalka, která kvete od jara až do léta. Nejčastěji se pěstuje u jezírek, v trvalkových záhonech, na skalkách nebo v polostínu pod vzrostlými stromy. Je to nápadná trvalka oblíbená pro její chocholatá květenství v létě. Atraktivní jsou drobné kvítky nahloučené do bohatě větvených lat. Kvetoucí laty jsou k vidění v nejrůznějších barevných odstínech od bílé, žluté, růžové, červené a fialové. Stonky jsou hustě olistěné a nesou hluboce dělené ostře pilovité listy. Na jaře jsou často zbarvené dobronzova. Roste v trsech, které lze snadno na jaře nebo na podzim dělit. Rostlina je vysoká od 0,4 – 1 m.

Pěstování čechrav není náročné – má ráda vlhkou zem bohatou na živiny. Pokud zajistíte pravidelnou zálivku nebo umístění v lehce zamokřené zemi, bude růst dobře i na plném slunci. Jinak je lepší jí pěstovat v polostínu nebo stínu. Dobrým hnojením vylepšíte bohatost a kvalitu květů. V příliš vápenitých půdách stejně jako v tuhé jílovité zemi, která v létě vysychá, neporoste dobře. Pro nejlepší výsledky je dobré rostlinu jednou za 4 roky přesadit a zmladit odstraněním starých a odumřelých hlíz. Přesazování a dělení trsů provádějte zjara před rašením. Suché listy a květy odřežte rovněž na jaře. Rostlina je plně mrazuvzdorná do cca -34°C. Výborně se hodí k řezu.

Místo pro pěstování:
Přímé světlo, polostín. Rostlině se daří v polostínu, snáší však i slunné stanoviště. V tomto případě je třeba zajistit dostatečnou zálivku.

Zálivka:
Vyžaduje trvale dostatečnou vlhkost.

Araucaria

araucaria heterophylla, araukárie, blahočet..
Araukárie patří k jehličnatým rostlinám, které můžeme pěstovat v domácích podmínkách. Na počátku 20. století se stala jednou z nejpopulárnějších pokojových rostlin. Araukárie roste velmi pomalu, při domácím pěstování dosáhne maximální výšky 1,5 - 2 metry až po mnoha letech. Na rovném kmeni jsou pravidelně rozmístěny vodorovné větve, které jsou hustě pokryty jehličím. V přírodních podmínkách roste araukárie v Austrálii a v Nové Kaledonii. Stromy zde dosahují výšky až 60 metrů.

Místo pro pěstování:
Araukárie potřebuje hodně místa, nemá moc ráda společnost jiných rostlin, snáší mírné zastínění. V zimě je dobré zajistit rostlině světlé stanoviště s teplotou okolo 5-10°C, přes léto můžeme rostlinu vynést ven na zahradu na nějaké stinné místo. V létě doporučuji rostlinu hodně rosit. Pokud ponecháme araukárii po celou dobu růstu v místnosti, je pro ní vhodná severní expozice.

Zálivka:
Přes léto mírná, avšak substrát musí zůstat stále vlhký. V zimě velmi slabá.

Poznámka:
Pokud po delší dobu vystoupí teplota nad 22°C, zejména v zimě, rostlina začne ztrácet jehličí.

Areca

areka, chrysalidocarpus, areková či betelová palma

Areka obecná pochází z jihovýchodní Asie, kde jako strom dorůstá do výšky až 20 m. V mladém stadiu vývoje se často plete s palmou kokosovou (Cocos nucifera). Teprve po několika letech se objeví zpeřené listy, do té doby jsou nedělené, připomínají písmeno V.

Areka je známá díky zvyku žvýkání betelu. Pokrájená semena této rostliny s tabákem, skořicí a vápencem, zabalená do betelových listů jsou v tropických zemích populárním povzbuzujícím prostředkem.

Místo pro pěstování:
Tato rostlina vyžaduje dobře osvětlené stanoviště, ale bez přímo dopadajících slunečních paprsků. Teplota v létě i v zimě poměrně vysoká, nesmí klesnout pod 18°C. Areka má ráda vysokou vlhkost vzduchu.

Zálivka:
Vydatná, jestliže stojí květináč na hodně světlém místě. V misce musí být stále voda. Rostlina vyžaduje rosení.

Anigozanthos

anigozanthos flavidus, kangaroo paw, klokaní tlapa, anigozantos

Tato rostlina pochází z Austrálie, kde dorůstá až do výšky dvou metrů. Při pokojovém pěstování není tak velký. Kvete na jaře a v létě. Má nenápadné úzké listy a žlutooranžové květy, seskupené po několika na konci dlouhé lodyhy a charakteristicky ochmýřené (zřejmě proto se této rostlině v Austrálii říká "kangaroo paw"). V Západní Austrálii se anigozanthos vyskytuje tak často, že se dokonce stal součástí znaku této provincie. V jiných oblastech světa se dosud pěstoval spíše k řezu. Nyní se do prodeje dostaly zakrslé odrůdy, které umožňují jeho pěstování jako hrnkové rostliny.

Místo pro pěstování:

Anigozanthos dobře roste také na plném slunci, má rád pokojovou teplotu. Přes léto, když je teplo a slunečno, můžeme vynést rostlinu do zahrady. V době vegetačního klidu (prosinec až únor), umístěte rostlinu na chladnější místo (10-15°C). Poměrně dobře snáší suchý vzduch, ale v době veder má rád rosení.

Zálivka:

Přes léto vyžaduje vydatnou zálivku, zaléváme 2x až 3x týdně, v zimě potřebuje vody méně. Nesmíme však dopustit proschnutí kořenového balu.

Asplenium

Aspenium nidus, asplenium antiquum, sleziník hlíznatý..
Asplenium se vyskytuje zejména v tropických lesích Asie, Austrálie a Afriky. Jedná se o epifyt, který vodu s výživou hromadí v listech. Listy asplenia mohou dorůst délky až 1metr a dosáhnout šířky až 20 centimetrů. Dříve se z listů slezinníku vyráběly bylinné léky.

Místo pro pěstování:
Asplenium vyžaduje polostinná místa s rozptýleným světlem. Na přímém slunci rostlině blednou listy a ztrácejí lesk. Asplenium je tropická rostlina a proto má ráda teplotu kolem 20°C, v zimě může být teplota o několik stupňů nižší. (kolem 16-18°C). Má ráda vyšší teplotu substrátu. Asplenium je rostlina velmi citlivá na suchý vzduch, proto vyžaduje časté rosení. Ideální vlhkost vzduchu je min. 60%.

Zálivka:
Rostlinu zaléváme odstátou vodou 2-3 do týdne. Substrát by neměl nikdy vyschnout a být stále mírně vlhký.

Asparagus

Asparagus, asparágus, chřest..

A. densiflorus (sprengeri, meyers), A. setaceus (plumosus, pyramidalis), A. falcatus, A. umbellatus

Tato rostlina pochází z oblasti Středozemního moře a je příbuzná jedlého chřestu. Ozdobnou částí asparagusu jsou "listy", ve skutečnosti přeměněné větévky, kterým říkáme kladonie. Asparágus se snadno pěstuje v domácích podmínkách, moc dobře vypadá v závěsných květináčích.

Místo pro pěstování:

mělo by být stinné nebo polostinné. Všechny druhy asparágu jsou velmi tolerantní vůči teplotě. Může přezimovat jak v chladnu (okolo 10°C), ale dobře roste, i když je v zimě poměrně dost teplo. Rostlina nesnáší suchý vzduch, proto má moc ráda časté rosení.

Zálivka:

Přes léto má ráda hojnou zálivku, a pokud rostlina přezimuje v teplé místnosti, je potřeba zalévat i přes zimu.

Rostlinu doporučuji přesadit každý rok do většího květináče, jelikož kořeny a hlízy těchto rostlin rostou poměrně rychle a snadno.

Ananas

ananas sativus, ananas comosus

Ananas - broméliovitá rostlina, původně pochází z oblastí Jižní Ameriky, kde ho objevili španělští mořeplavci. Odtud byl rozšířen do teplých oblastí Afriky a Asie. Proto v domácnostech vyžaduje světlé a teplé stanoviště, ale bez přímo dopadajících slunečních paprsků. Ananas má rád vyšší vzdušnou vlhkost, takže doporučuji často rosit. Zaléváme tak, aby substrát zůstal po celý rok mírně vlhký. V létě můžeme zalít trochou vody přímo do květu.

Náš typ:

Z čerstvě koupeného ananasu odřízněte vrchní listy. Nechte oschnout a umístěte do předem připraveného květináče s pískovým substrátem, nebo vlhkým pískem. Udržujte teplotu okolo 25°C a dostatečnou vlhkost vzduchu (cca 60°C). Zakořenění může trvat déle, někdy i několik měsíců.

Anthurium

Anthurium andreanum gr. , Anthurium scherzerianum gr., anturium, toulitka ..

Anthurium pochází z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky, rostlina, která kvete po celý rok, nejvíce však na jaře, má ráda teplo ( i v zimním období by teplota neměla klesnout pod 18°C ), má ráda rosení, voda se ale nesmí dostat na květ, jinak na něm zanechá fleky. Květy je proto potřeba při rosení před vodou nějak zaclonit.

Vhodné místo na pěstování by mělo být dobře prosvětlené, nikoli však na přímém slunci.

Bambus

bambusa..

Bambus pochází z jihovýchodní Asie, ale vyskytuje se i v tropických a subtropických oblastech Afriky a střední a jižní Ameriky. Bambus patří do čeledi trav, jeho stonek je zdřevnatělý a uvnitř dutý. Je známý nesmírně rychlým růstem. Za 24 hodin, dokáže přirůst i jeden metr. tzn. cca 4cm za hodinu. Této jeho vlastnost využívali dříve na dálném východě. Bambus používali jako mučící nástroj, který odsouzencům položeným na jeho mladé výhonky, během svého růstu, probodal tělo.

Místo pro pěstování: Světlé místo s velkým množstvím rozptýleného světla. V létě můžeme rostlinu přenést na zahradu nebo na balkon, přes zimu má raději chladnější místo (10-15°C). Bambus vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, proto doporučuji rostlinu často rosit. Pokud není vlhkost vzduchu dostatečná, mohou okraje listů zasychat.

Zálivka:

Bambus má rád vodu, takže zálivka by měla být vydatná. Pozor však na to, aby rostlina nestála ve vodě, tím bysme zabránili přístupu vzduchu ke kořenům, které by díky tomu mohli začít hnít.

Známe i některé mrazuodolné druhy, které můžou být umístěny venku i přes zimu. Stačí je na zimu pouze přikrýt listím nabo slámou.

Begonia

Begonie pěstované pro květ - B. hybrida (b. zimní), B. elatior

Begonie pěstované pro okrasný list - B. bowerii, B. rex (b. královská), B. masoniana

Begonie na záhony - B. tuberhybrida (b. hlíznatá), B. semperflorens,

Jiné názvy - kysala

Begonie pochází z tropických oblastí Asie, Ameriky a Afriky. Patří mezi nejrozšířenější ozdobné rostliny na světě. Pěstují se buď kvůli ozdobným listům, jiné se hodí k pěstování na záhonech. V bytech pěstujeme dva kvetoucí druhy (B.hybrida, B. elatior). Tyto kvetoucí druhy, jsou tzv. rostliny krátkého dne, rostliny které kvetou pouze v zimě. Nejprodávanější pokojový druh B. elatior kvete velmi bohatě, v nepřeberné škále barevných odstínů.

Begonia elatior, B. hybrida

Místo pro pěstování :

dobře osvětlené místo, avšak zacloněné před přímým sluncem. Po nákupu v květinářství udržujte nejdříve tak na dva dny begonie při teplotě okolo 15°C, než si rostlina přivykne na domácí podmínky. Později může begonie přebývat v pokojové teplotě.

Zálivka :

by měla být vydatná, avšak musíme dát pozor, aby begonie nestála ve vodě. Případnou vodu po zálivce z misky vylijte, jinak by hrozilo zahnívání listů. Stejně tak jako anthurie, rostlina má moc ráda rosení, avšak při rosení je potřeba zaclonit květy.

Begonia rex, B. masoniana, B. bowerii

Místo pro pěstování :

polostinné stanoviště, např. v severním okně. Čím víc je místo zastíněné, tím lépe bude mít vaše begonie vybarvené listy. Tyto begonie vyžadují celoročně dostatek tepla (okolo 20°C), ale snesou i nižší teplotu. Ne však pod 12°C.

Zálivka :

by měla být pravidelná, odstátou vodou. Begonie mají rády velkou vzdušnou vlhkost. Pro zvýšení vzdušné vlhkosti můžeme rostlinu postavit na mokré kamínky, nebo použít el. zvlhčovač vzduchu. Pozor: jejich ochlupené listy totiž nesnášejí přímé rosení

Blechnum

blechnum gibbum..

Tato kapradina byla objevena asi před sto lety na ostrovech Nové Kaledonie. Z oddénku, podobajícího se kmínku vyrůstá chochol listů, který trochu připomíná palmu. Pro pěstování v domácnostech se nejlépe hodí druh Blechnum gibbum.

Místo pro pěstování: Světlé stanoviště, až polostín. Teplota v létě by měla být přes 20°C, v zimě okolo 16°C. Vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, avšak rosení přímo na listy nesnáší. Doporučuji postavit květináč na mokré kamínky a rosit pouze okolí rostliny.

Zálivka:

měla by být během růstu vydatná, později mírnější, avšak nikdy nesmí vyschnout kořenový bal.

Cocos

cocos nucifera, kokosovník ořechoplodý, kokosová palma, kokos

Domovem kokosovníků je jihovýchodní Asie. Zde ho v 17. století objevili hledači nových rostlin a jeho plody, tzv. kokosové ořechy (botanicky peckovice), se staly předmětem obchodu. Cenné plody kokosové palmy obsahují bílou ořechovou hmotu (kopru) a kokosové mléko. Díky nízké váze a vláknitému povlaku dokážou urazit tisíce kilometrů unášené po mořské hladině, aniž by ztratily klíčivost. Zřejmě proto se s nimi můžeme setkat celém tropickém pásmu.

V přírodě dosahuje kokosová palma velké výšky, až kolem 30 m. V obchodech jsou k dostání převážně exemláře vysoké okolo 1 m. Asi po dvaceti letech pěstování může rostlina v domácích podmínkách dorůst výšky 3 m.

Místo pro pěstování:

Rostlině musíme zajistit hodně světla a vysokou teplotu. Přes léto 25°C, v zimě kolem 18°C.

Zálivka:

Substrát musí být stále mírně vlhký. Tato palma vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu a každodenní rosení. Dobře roste, když květináč postavíme na vlhké kamínky. Přes zimu zaléváme slaběji.

Poznámka: Pokud se nám podaří rostlinu udržet 1 až 2 roky, pak nám poroste dlouho. Jestliže jí hnědnou listy, nejčastěji to znamená, že má příliš suchý vzduch. Kokosové palmy jsou pak často napadány štítenkami.

Ceropegia

Ceropegia woodii, ceropegie, provázky srdíček..

Domovem této rostliny je Jižní Amerika. V bytech rostou dobře a vypadají efektně.

Místo pro pěstování:

je vhodné světlé až polostinné. Ceropegie dobře roste v silném, ale rozptýleném světle při pokojové teplotě, avšak snese i horko. Při nedostatku světla se stonky prodlužují a listy zmenšují. Rostlina dobře snáší suchý vzduch. Na zimu rostlinu pokud možno přeneseme do chladnější místnosti (okolo 12-15°C)._

Zálivka:

v létě přiměřená, vždy až když substrát vyschne. Rostlina si vodu shromažďuje v podzemních hlízkách. V zimě zaléváme minimálně.

Citrus

citrofortunella microcarpa, citrus mitis, citrus limon, citroník, pomerančovník..

Tyto rostliny většinou pocházejí z tropů jihovýchodní Asie, ale pěstují se všude, kde to klimatické podmínky dovolují. Má vzhledné eliptické listy a velké, bílé a vonné květy. Na rostlině se současně mohou vyskytovat plody i květy, což vypadá velmi dekorativně.

Citrusy vypěstované z pecek rostou divoce - jsou velké a začínají plodit pozdě, pokud vůbec začnou.

Místo pro pěstování:

Jasné, dobře osvětlené stanoviště. Východní, západní nebo dokonce jižní okno. Přes léto má rád teplo, dobře prospívá při pokojové teplotě. Přes léto můžeme citrusy vynést do zahrady. V zimě je potřeba teplotu snížit na cca 10-15°C, jinak se může stát, že začnou rostlině opadávat listy. Od třetího roku je potřeba rostlinu na jaře přiřezávat.

Zálivka:

Hojná, přiměřená. Musíme se vyhnout jak přelívání, tak přesušení. Před další zálivkou by měl substrát trochu proschnout. Listy je potřeba často rosit.

Pozor:

Největším nebezpečím pro citrusy jsou svilušky. Doporučuji ihned po zakoupení této rostliny preventivně omýt spodní stranu listů mýdlovou vodou.

Pokud si na vašem citruse už pochutnává tolik svilušek, že mýdlová voda neúčinkuje, je potřeba rostlinu vynést ven a ošetřit jí běžně dostupnými chemickými prostředky.

Celosia

celosia argentea f. plumosa, celosia argentea f. cristata, celózie, nevadlec

Tato jednoletá rostlina pochází z teplých pásem Asie a Afriky, kde dorůstá do výšky 25 až 30 cm. Přes léto krásně kvete. Květy, které tvoří květenství, mají intenzivní barvu - žlutou, oranžovou nebo červenou. V květináčích pěstujeme převážně tyto dvě formy.

Celosia argentea cristata - nevadlec hřebenitý (kohoutí hřebínek)
Celosia argentea plumosa - nevadlec latnatý

Místo pro pěstování:

Ideální je světlé stanoviště, může stát i na plném slunci. Kvete však mnohem déle, pokud není vystaven přímému slunci.

Zálivka:

Měla by být hojná, substrát udržujte stále mírně vlhký. Celosia však nemá ráda přebytečnou vodu v misce (po zalití nahromaděnou vodu z misky vylijte).

Calathea

kalatea, calathea crocata, calathea makoyana, calathea roseopicta, calathea rufibarba, calathea zebrina

Rostliny vyžadují teplé a světlé stanoviště, teplota po celý rok nesmí klesnout pod 20°C. I v zimě by teplota neměla klesnout pod 18°C. Substrát udržujeme stále vlhký, avšak rostlina nesmí stát ve vodě. Má ráda vysokou vlhkost vzduchu, proto jí můžeme každý den rosit vlažnou vodou.

Callisia

kalisie, callisia elegans, callisia repens..

Rostlina pochází z tropických lesů Jižní Ameriky. Má ráda rozptýlené světlo a časté rosení, dobře roste při pokojové teplotě. Na ostrém slunci listy zfialoví a naopak nedostatek světla způsobí vytahování výhonů. Substrát musí být stále vlhký, jinak výhony začnou zasychat.

Cyclamen

cyclamen persicum, cyklámen, brambořík, alpská fialka..

Bramboříky pocházejí z hornatých oblastí Evropy a ze Středomoří. Nejpopulárnější druh Cyclamen persicum však nepochází z Persie ani z Alp, jak by naznačoval lidový název "alpská fialka", ale z okolí Středozemního moře. Pěkné květy v různých odstínech růžové, červené a bílé i ozdobné listy vyrůstají přímo z hlízy. Známé jsou také odrůdy s miniaturními květy, které často krásně voní. Bramboříky kvetou v zimě a na jaře. Ne všem pěstitelům se podaří udržet v květu déle než pár týdnů. Často už několik dní po přinesení domu z květinářství jim začnou žloutnout listy a vadnout květy. Rostliny musíme totiž nejprve aklimatizovat - nejlépe se cítí na chladném místě s vysokou vlhkostí vzduchu. Až po několika dnech je můžeme přenést do místnosti s pokojovou teplotou.

Místo pro pěstování:

Tyto rostliny vyžadují hodně rozptýleného světla - doporučují se severní okna.

Optimální teplota pro květ rostlin je okolo 12-15°C. V bytě je pro ně optimální teplota 15-18°C. Jenom miniaturní odrůdy snášejí vyšší teplotu.

Zálivka:

Bramboříky během květu potřebují hodně vody.

Idealní zálivka - zaléváme do misky a po 20-30 minutách přebytečnou vodu slijeme. Mají také rády vysokou vlhkost vzduchu. Můžeme postavit květináče na kamínky ponořené ve vodě.

Cycas

cycas revoluta, cykas japonský..

Cykas patří mezi nejstarší rostliny na světě. Na Zemi žily už v prvohorách, ale přestože připomínají palmy, příbuzné s nimi nejsou. Druh C. revoluta pochází z obratníkového pásma, můžeme se s ním setkat v Asii, Africe, Polynésii a také v Austrálii.

Rostlina má velké zpeřené listy, které vyrůstají ze silného kmene a vypadají velmi efektně. U většiny cykasů jsou tuhé s ostrou špičkou, o které není těžké se poranit. V bytech listy dorůstají jen vzácně delší než 60 cm. Cykas roste hodně pomalu, s věkem však mohutní. Krásné exepláře jsou v našich botanických zahradách.

Místo pro pěstování:

Světlé a teplé stanoviště, mladé rostlinky je potřeba v létě trochu zastínit. Starší cykasy můžeme přes léto vynést na zahradu již v květnu. Přes zimu je potřeba zajistit rostlině chladnější a dobře osvětlené místo, s teplotou okolo 15°C.

Zálivka:

Měla by být přiměřená, v misce nikdy nenecháváme stát vodu. V zimě zaléváme méně, občas necháme zeminu proschnout.

Nároky na vzdušnou vlhkost:

Během růstu poněkud vyšší, než je vlhkost v průměrném bytě. V zimě je vhodné i sušší ovzduší.

Hnojení:

Od března do srpna jednou měsíčně zředěným kravincem nebo jiným organickým, popř. i plným minerálním hnojivem.

Crassula

crassula arborescens, C. coccinea, C.schmidtii, C. falcata, C. lycopodioides, C. rupestris, C.ovata, krasula, C. hottentot, tlustice..

Krasula patří do čeledi tlusticovitých (crassulaceae) a pochází z obratníkového pásma. Ve ztluštěných listech a stoncích se jim ukládá voda pro období sucha. Jeden z nejznámějších druhů je Crassula arborescens. Pochází z jižní Afriky. Ve volné přírodě dorůstá až do výška 3m. V domácích podmínkách roste velmi dobře a může dosahovat výšky až jednoho metru. Má tlusté lodyhy a dužnaté listy. Kvete bíle, avšak v domácím prostředí se květy objevují jen zřídka. Je to velmi nenáročná rostlina a lze jí výborně tvarovat.

Crassula lycopodioides - má tenké větévky a velmi drobné střechovitě rozložené listy. Tento druh kvete v létě nenápadnými žlutobílými květy.

Crassula falcata - nevelký druh, který má tlusté šedozelené listy, spirálovitě rozložené na lodyze. U tohoto druhu jsou ozdobné i květy, které rostou v zářivě červených květenstvích.

Místo pro pěstování:

Krasuly mají rády teplo a světlo, můžeme je postavit třeba na dobře osvětlený parapet a přes léto vynést do zahrady. Ideální teplota pro pěstování je min. okolo 22°C. Přes zimu vyžaduje, stejně jako všechny sukulenty, spíše chladné stanoviště s teplotou okolo 10°C. I když jsou tlustice odolné proti suchému vzduchu (proto se hodí do suchých panelových domů), vůbec jim neuškodí, když je občas porosíte rozprašovačem příme na listy.

Zálivka:

Na jaře a létě hojná, ale před dalším zalitím musí substrát vždy trochu proschnout, aby jsme předešli zahnívání kořínků. V zimě zaléváme jen velmi slabě.

Coffea arabica

kofea arabika, kávovník arabský..

Pochází z Afriky, ale v součastnosti se pěstuje hlavně v Jižní Americe, kde jako keř dorůstá do výšky kolem pěti metrů. Coffea arabica dobře roste také v bytě. Má dekorativní tmavozelené listy, bílé květy a červené plody, které připomínají višně. Už čtyřletá rostlina nese první ovoce, starší mohou plodit velmi hojně. Plody kávy se nazývají peckovice. Vyjmutá semena se suší a praží, pak se dostávají do prodeje.

Místo pro pěstování:

Od dubna do září světlé až polostinné stanoviště, kávovník nemá rád přímé oslunění. O něco víc světla potřebuje v zimě. V létě mu zajistíme teplo, v zimě o něco nižší teplotu (15-20°C).

Zálivka:

Přes léto hojná, nejraději měkkou vodou. V zimě slabší, ale substrát musí být stále vlhký.

Rostlina vyžaduje časté rosení.

Capsicum

capsicum annuum, kapsikum, paprika roční..

Paprika pochází z Jižní Ameriky, kde jsou známé jak výceleté, tak i jednoleté formy. Ozdobné malé papriky se pěstují z jednoletých forem. Dekorativní jsou především jejich plody, které můžou mít kulovitý nebo podlouhlý, vzpřímený nebo visící tvar, barvy červené, žluté, fialové nebo oranžové.

Místo pro pěstování:

Světlé a slunné stanoviště s teplotou okolo 20°C.

Zálivka:

Dvakrát až třikrát týdně, jestliže je rostlina v malém květináči, zaléváme i častěji. Substrát musí být stále mírně vlhký.

Přesazování:

Pěstuje se pouze jednu sezonu.

Rozmnožování:

Ozdobnou papriku rozmnožujeme semeny stejně jako konzumní. Vyséváme v polovině března, po měsíci semenáče přesazujeme do větších květináčů. Po celou dobu udržujeme vysokou vlhkost vzduchu a substrátu a teplotu kolem 20-24°C.

Protože tyto náročné podmínky je těžké zajistit při domácím pěstování, doporučuji spíše zakoupit nové rostliny v květinářství.

Callistephus

callistephus chinensi, astra čínská, kalistefus..

Tyto vzpřímeně rostoucí větvené letničky se do Evropy dostaly z Číny. Od té doby byly vyšlechtěny do mnoha odrůd lišících se tvarem květenství a barvou. Podle kultivaru se hodí k řezu, do skupin vysokých trvalek, k pokrytí půdy, lemům záhonů i do nádob.Listy má vejčité, zubaté.

Astry odolné vůči slabým mrazíkům, ale poměrně náchylné na houbová onemocnění.

Tato květina se stala symbolem podzimu, neboť vykvétá od srpna do října.

Květy astry jsou buď jednoduché, plné nebo poloplné, jazykovité - buď široké, úzké, lžičkovité, zahnuté nebo trubkovité.

Vyžaduje slunné stanoviště. Nedoporučujeme přímé organické hnojení. Každoroční střídání stanoviště zabrání rozšíření fuzariózy (tzv. padání aster).

V průběhu vegetace ošetřujeme proti mšicím, mimo přímého poškození sáním rozšiřují virová onemocnění.

Výsev semen: březen - duben; pařeniště, skleník; 15°C
Předpěstování: 2 měsíce; 12 - 15°C
Přímý výsev: duben
Termín kvetení: červenec - říjen

Cactus

kaktus, kaktusy..

V přírodě se vyskytují hlavně v teplém pásmu Severní a Jižní Ameriky, od Kanady ař po Argentinu. Jihozápadní Afrika je domovem listových sukulentů. Jen málo jich roste v jiných částech světa. Některé druhy, např. opuncie, aloe, agave a další, byly v minulých staletích přivezeny do Evropy, kde zdomácněly v teplých oblastech kolem středozemního moře.

Sukulenty dělíme obecně na :

stonkové (kaktusy, pryšcovité)

listové (aloe, agáve, lithops, argyroderma)

a na skupiny:

terestrické - světlomilné a odolné vůči suchu (většina druhů)

epifytické - rostou na trochu zastíněných místech s vyšší vlhkostí vzduchu i substrátu (schlumbergera, rhipsalidopsis, epiphyllum)

Většina sukulentů, terestrické druhy, mají od konce podzimu a v zimě období vegetačního klidu. V této době je vhodné přechovávat kaktusy na dobře osvětlených, avšak chladných místech. Teplota okolo 6-10°C, kaktusy až na vyjímky nezaléváme, popř. jen minimálně. Epifytické druhy vyžadují o něco vyšší teplotu a vlhkost.

Období růstu začíná začátkem března a nároky sukulentů na světlo, teplo a výživu postupně rostou. Od této doby obnovujeme zálivku. Pozor však, před další zálivkou nechte substrát důkladně proschnout. Při nedostatku světla rostliny blednou, slábnou, brzdí se květ, zanikají jim trny. Chcete li být v pěstování kaktusů a sukulentů úspěšní, musíte jim vytvořit podmínky co nejbližší přírodním.

Clivia

clivia miniata, klívie, řemenatka..

Tato krásná rostlinka pochází odněkud z Jižní Afriky a je známá asi 150 let. Dorůstá vyšky okolo 60 cm. Clivie má ozdobné úzké tmavozelené listy a oranžově červené květy, které rozkvétají na jaře.

Místo pro pěstování:

Klívie vyžaduje přes léto světlé stanoviště nebo poplostín a pokojovou teplotu asi 20-22°C. V zimě je potřeba teplotu snížit na 10-12°C a umístit rostlinu na světlé místo.

Tato rostlina po celou dobu květu musí stát na jednom místě. Přenášení, ale i otáčení květináče nepříznivě působí na její kvetení.

Občas je potřeba zkontrolovat, jestli se na rostlinách nevyskytují vlnatky nebo štítěnky.

Zálivka:

Substrát je potřeba udržovat mírně vlhký, po objevení květní lodyhy začneme hojně zalévat až do konce srpna a poté zálivku postupně snižujeme.

Přes zimu, kdy rostlina odpočívá, zaléváme jen minimálně.

Dracaena

dracaena fragrans, D. marginata, D. sanderiana, D. deremensis, dracéna, dračinec, palma

Některé prameny uvádějí, že název pro tyto rostliny pochází z řeckého slova drakania, které znamená dračice. Jiné prameny zase uvádějí, že se název vztahuje k červené živici, které vylučují některé druhy dračinců a které domorodci říkají "dračí krev".

Nejčastěji pěstované druhy:

Obecně jsou draceny dost odolné vůči nepříznivým podmínkám a poměrně často se pěstují.

Dracaena marginata - dračinec obroubený

pochází z Madagaskaru, kde dorůstá výšky až 3 metrů. V domácích podmínkách rostlina vytvoří nevelký stromek s hezkými, úzkými a červeně lemovanými listy.

Místo pro pěstování:

Světlé až polostinné místo. Dracena má ráda teplo, po celý rok vyžaduje pokojovou teplotu. Přes zimu snáší i nižší teploty, okolo 15 - 18°C. Má ráda vlhký vzduch, dobře reaguje na rosení.

Zálivka:

Zálivka by měla být přiměřená, nejlépe měkkou vodou, 1krát až 2krát týdně. V zimě zaléváme slaběji.

Dracaena fragrans - dračinec vonný

pochází jako většina dracen z rozlehlých tropických a subtropických oblastí Afriky a Asie. Tvoří kmen, na jehož vrcholku vyrůstají chocholy dlouhých mečovitých listů, podle odrůdy zelené, nebo žlutě pruhované. Dracena vonná je známá tím, že v létě na starších exemplářích vyrůstají vonné květy.

Místo pro pěstování:

Světlé stanoviště, nikoli však přímo osluněné. Draceny se dobře cítí v nevelké vzdálenosti od jižního okna (asi 2 až 3 m). Mají rády vysokou teplotu, kolem 20°C i vyšší, ale přes zimu snášejí její pokles na 15 až 18°C (musíme omezit zalévání).

Zálivka:

Přes léto mírná, 2krát až 3krát týdně, v zimě jednou týdně. Přes léto má rostlina ráda rosení přímo na listy.

Dracaena deremensis - dračinec deremský

pochází oblasti východoafrické džungle. Dracena deremská je známá svými krásnými listy, které jsou často bíle a žlutě pruhované. V přírodě dorůstá výšky několika metrů, ale při pokojovém pěstování nanejvýš 60 až 70 cm. Listí hustě porůstá lodyhu, ale u starších exemplářů dolní listy opadávají a odhalují nevelký kmínek.

Místo pro pěstování:

Světlé stanoviště, ale bez přímo dopadajících slunečních paprsků. Po celý rok vyžaduje teplotu blízkou pokojové, okolo 20°C. Přes léto při dobrém osvětlení i vyšší. Minimální teplota přes zimu nesmí být nižší než 15 - 18°C. Dracéna má ráda vlhký vzduch.

Zálivka:

Přes léto dost vydatná, v zimě pak mírnější. Vodu nikdy nenecháváme stát v misce. Přeschnutí kořenového balu bývá nebezpečné zejména pro odrůdy s barevnými listy.

Datura

Datura sanguinea, D.vulcanicola, Brugmansia, durman, andělské trumpety..

Durman patří mezi velmi oblíbené rostliny mezi pěstiteli. Tato letnička se pyšní krásnými a vonnými trubkovilými květy. Je jen stěží překonatelná, co se týče velikosti a barevnosti jejich květů. Její květy mohou dosahovat délky 15-45cm.

Durmany můžeme obecně dělit na dva druhy:

Datura - jednoleté rostliny se vzpřímenými květy a ostnitými plody
Brugmansia - víceleté keřové durmany s převislými květy a s hladkými plody

Místo pro pěstování:

Polostinné místo chráněné před větrem, kam svítí slunce jen ráno a večer. Polední sluníčko durmany moc rádi nemají. Vhodné místo je například stinný balkon nebo terasa.

Zálivka:

Přes léto hojná, mezi zálivkami by měl však kořenový bal trochu proschnout. Rostlina nesmí stát ve vodě a proto po zálivce vždy vylijeme přebytečnou vodu z misky pod květináčem.

Rostlina má ráda rosení, zejména za horkých letních dnů.

Pozor: Rostlina a všechny její části jsou jedovaté, proto si po každé manipulaci s touto rostlinou pečlivě omyjte ruce.

Dendranthema

chrysanthemum indicum, chryzantéma, dendrantéma, listopadka indická, chryzule

Chryzantémy jsou rostliny kvetoucí v době krátkého dne. Domovem původních druhů chryzantém je Dálný východ, oblasti kolem Středozemního moře, Číny, Japonska a Koreje. V Japonsku je chryzantéma považována za státní symbol. Do Evropy přivezli chryzantémy před 300 lety Holanďané a Angličané.

Celkem existuje více než 200 druhů chryzantém. Jednoleté nebo vytrvalé rostliny, vzácněji keře. Květní úbory jednotlivé nebo v chocholičnatých latách, často s velmi pomnoženými jazykovými květy různých barev. Jsou to rostliny světlomilné, krátkodenní, většina kultivarů nasazuje květ při délce dne kratší než 14 hodin; při 14 a vícehodinovém dni rostou pouze vegetativně.

Většinou kupujeme rostliny v nakvetlém stavu pro krátkodobé, příležitostné použití; po odkvětu je dále nepěstujeme. Díky řízenému pěstování je možno koupit nakvetlé chryzantémy po celý rok.

Místo pro pěstování:

Světlé, slunné stanoviště, nikdy však přímé slunce, s teplotou okolo 18-20°C. V chladnějším prostředí kvetou déle.

Zálivka:

Dostatečná, substrát udržujeme stále vlhký. Zvláště vydatná v době kvetení. . Pozor ale, ať rostlinu zbytečně nepřeléváme.

Dianthus

diantus, hvozdík, karafiát

Hvozdíky se vyskytují hlavně ve Středomoří, ale jejich přírodní stanoviště najdeme i v severní Evropě a na Dálném východě. Většina druhů rodu Diantus roste v přírodních podmínkách na dobře osluněných a suchých místech. Např. v Polsku má pěstování hvozdíků výmečně dlouhou historii - byly obecně známé už za Jagellonců. Dnes se vysazuje velké množství jednoletých, dvouletých i výceletých druhů. Karafiáty patřily dlouhá léta mezi hlavní rostliny pěstované k řezu.

V součastnosti jejich obliba výrazně poklesla, přesto mají i nadále své věrné ctitele. V posledních letech lze v květinářstvích zakoupit hvozdíky v květináči. K takovému pěstování jsou určeny specialně vyšlechtěné zakrslé odrůdy těchto rostlin. V době květu dorůstají do výšky 20 až 30 cm a jejich květy většinou krásně voní. V květináči mohou hvozdíky kvést po s různou intenzitou po celý rok.

Epipremnum

scindapsus, rhaphidiophora, šplhavník, potos..

Epipremnum pochází z Indonézie, kde roste jako ohromná liána, která se svými vzdušnými kořeny oplétá kolem tropických stromů. Má trochu kožovité zelené listy srdčitého tvaru se žlutými skvrnami. Celkem známe asi 20 druhů.

Rostlina má ještě dva dříve užívané názvy. Scindapsus aurea a Rhaphidiophora.

Nejčastěji pěstujeme tyto dva druhy:

Scindapsus aureus - tenké stonky, srdčité, žlutě skvrnité listy.
Scindapsus pictus - velké, temně zelené, šedobíle skvrnité listy.
Při pokojovém pěstování je scindapsus velmi efektní rostlina, kterou můžeme pěstovat buď v závěsných květináčích, nebo se obtáčí kolem podpěr.

Místo pro pěstování:

Světlé až polostinné stanoviště. Roste dobře při pokojové teplotě, avšak v době vegetačního klidu je potřeba teplotu o několik stupňů snížit. V době růstu rostlina vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. Má ráda rosení.

Zálivka:

Měla by být přiměřená, substrát by měl být stále mírně vlhký. Scindapsus nesnáší stojící vodu v misce.

Rozmnožování:

Množíme na jaře stonkovými řízky (kousky stonku) se 2 až 3 páry listů. Řízky zakořeňují snadno dokonce i ve sklenici s vodou. Zkrácené výhony po nějakou dobu nerostou, proto je lepší na řízkování použít celý výhon a ne jenom konečky.

Erica

erika, vřesovec..

Erika patří do stejné čeledi vřesovcovitých rostlin (Ericaceae), stejně jako vřes, který roste běžně v našich lesích. Obvykle kvete od září do února, ale jsou známé i druhy kvetoucí na jaře. Má krásné a trvanlivé bílé, fialové, růžové, vzácně i žluté květy.

V bytě mu jen těžko dokážeme vytvořit optimální podmínky. Nesnáší totiž teplo, ale venku zase zmrzne, protože není mrazuvzdorný. Pokud chceme rostlinu pěstovat déle než rok, musíme jí v době květu (na podzim a začátkem zimy) umístit do co nejchladnější místnosti. Teprve později jí zajistíme světlé místo s teplotou okolo 7-8°C. V dubnu až květnu můžeme přemístit vřesovec do zahrady. Na podzim jí vrátíme zpět do bytu.

Né každý si však může takové "cestování" s rostlinou dovolit, proto většinou pěstujeme vřesovec jen jednu sezonu a pak ho vyhodíme.

Místo pro pěstování:

Erika potřebuje po celý rok hodně světla. Může se pěstovat v bytě, ale přes léto se bude lépe cítit na balkoně nebo na zahradě. Přezimují nejlépe ve světlém sklepě nebo hospodářské místnosti při teplotě okolo 6-8°C. Pokud možno, né v bytě.

Zálivka:

Přes léto zaléváme hojně, pokud možno měkkou vodou. Přes zimu zálivku skoro nepotřebuje.

Ficus elastica

fíkus elastika, gumovník, smokvoň..

Fíkusu elastika pochází z Indie, kde dorůstá do výšky až 25 metrů. Gumovník má velké kožovité, velmi lesklé, elipsovité listy. Vedle odrůd se zelenými listy jsou známé i odrůdy s listy barevnými, většinou se žlutými okraji. Ficus elastica roste velmi rychle i v domácích podmínkách. Při dobré péči může přirůstat o 60 až 100 cm za rok, proto kvůli své výšce vyžaduje vyvazování k opoře. Když je gumovník už příliš vysoký, můžeme mu zaštípnout vrcholek. Na jeho místě se brzy objeví nové výhony. Tento zákrok je celkem potřebný, protože rostlina má sklon ztrácet spodní listy.

Místo pro pěstování:

Gumovník dobře roste na světlých stanovištích, snese však i horší světelné podmínky. Má rád teplo, ideální teplota kolem 20°C. Přes zimu o něco nižší, minimalně však 15°C. U odrůd s barevnými listy nejméně 18°C.

Zálivka:

V době růstu vydatná, tak aby rostliny zbytečně nevysychaly, v zimě podle teploty poněkud omezenější.Gumovník zaléváme obyčejně tak dvakrát týdně, v zimním období jednou za týden.

Celkem dobře snáší suchý vzduch, avšak pod podmínkou poměrně častého rosení.

Echinocactus

echinocactus ingens, echinocactus grusonii, echinokaktus, hovorově "židle pro tchýni "

Většina těchto kaktusů, pochází z oblasti Mexika a států na jihu USA. Známe asi 10 druhů. Většinou velké kulovité, později krátce sloupovité kaktusy, mohutná žebra a silné ostny, temena zahalená do husté plsti. Největší z nich je zřejmě Echinocactus ingens, který dosahuje v průměru až tří metrů. V oblasti, kde roste, se v minulosti stal a dodnes je zdrojem vody a potravy. Nejznámější v našich podmínkách a domácnostech, je Echinocactus grusonii se zlatými trny, přezdívaný také jako "židle pro tchýni", který v průměru dorůstá až do jednoho metru. Tento kaktus (E. grusonii) vůbec není náročný na pěstování (narozdíl od ostatních druhů, které jsou velmi citlivé na poškození kořenů) a velmi vzácně i kvete.

Místo pro pěstování:

Echinokaktus má rád světlé a teplé stanoviště, ale ne příliš ostré slunce, které by mu mohlo, zejména v jarních měsících, škodit. Přes léto kaktusu neuškodí, když se rtuť teploměru bude držet okolo 25°C, i mírně vyšší, v zimě potřebuje chladnější stanoviště, ne však s teplotou nižší než 15°C.

Zálivka:

Na jaře a přes léto zaléváme přiměřeně, později zalévání postupně omezujeme. Přes zimu E. grusonii nezaléváme vůbec, protože by mohly snadno začít zahnívat kořeny.

Naše rada:

Přes zimu je pro rostliny nebezpečný příliš vlhký substrát, protože kaktusy rychle zahnívají.

Ficus benjamina

fikus benjamin, fíkus, smokvoň, fíkovník malolistý..

Jedním z nejznámějších druhů fíkusů je Ficus benjamina. Pochází z Indie, kde dorůstá výšky až 30 metrů. Rostlina má hezké a nevelké listy, nejčastěji tmavě zelené, které hustě pokrývají mírně svěšené větve. Po aklimatizaci na domácí podmínky vydrží dlouhá léta, kdy může dorůst do výšky dvou až tří metrů.
Benjamín dobře snáší řez a tvarování. Zákrok provádíme nejlépe na jaře, než začne období růstu.

Místo pro pěstování:
Vyžaduje dobré osvětlení a teplo (20 až 25°C), jinak ztrácí listy. V zimním období by měla být teplota o něco nižší (okolo 15°C). Špatně snáší přenášení, tak když ho v období odpočinku (listopad až únor), necháme na stejném místě, snese i o trochu vyšší teplotu.

Zálivka:
Přes léto přiměřeně vydatná, tak 2x týdně, přes zimu zaléváme méně, ale frekvenci zalévání musíme přizpůsobit teplotě. Na příliš hojnou zálivku nebo nedostatek světla v zimě reaguje shazováním listů. Přílišná zálivka v zimním období může rostlinu i zahubit.
Rostlina má velmi ráda rosení přímo na listy.

Gerbera

gerbera..

Gerbery pochází z Asie a jižní Afriky. Nejčastěji se pěstuje k řezu, v posledních letech se však zakrslé formy pěstují i v květináčích jako pokojové rostliny. Vypadají velmi dekorativně a květy v barvách bílých, žlutých, oranžových, růžových, červených nebo purpurových, vydrží poměrně dlouho. Rostlinu můžeme pěstovat i po odkvětu, ale většinou se to nedělá. Pokud chceme gerbery pěstovat déle, hned po zakoupení je přesadíme do větších květináčů a jednou týdně přihnojíme. Většinou se to ale nevyplácí.

Místo pro pěstování:

Gerbery potřebují světlé stanoviště a stálou teplotu okolo 20°C.

Zálivka:

Přiměřená, substrát by měl zůstávat stále vlhký.

Gloriosa

G. rothschildiana, G. superba, glorióza

Tato rostlina pochází z tropické Afriky a Asie. Celkem existuje 5 druhů. Vytrvalé, pnoucí byliny vytvářející pod zemí stonkové hlízy, podlouhlé listy prodloužené v úponky, květy s podlouhle kopinatými, nazpět vzhůru zahnutými okvětními plátky. Nejčatěji pěstujeme tyto dva druhy:

Gloriosa superba - okolo 7 - 10 cm dlouhé, zeleně až žlutavě načervenalé květy.

Gloriosa rothschildiana - až 10 cm dlouhé, temně červené květy.

Trvanlivost - při správném pěstování i výceletá pokojová rostlina.

Místo pro pěstování:

Ideální je rozptýlené světlo a polostín. Přes léto můžeme rostlinu vynést na zahradu, na polostinné, ale nepříliš temné stanoviště. Na čerstvém vzduchu otužené rostliny vydrží na podzim déle růst a kvést.

Teplotu v místnosti udržujeme mezi 16 až 22°C hned od jarního nasázení i přes léto až do podzimu. V době jarního růstu můžeme mírně zvýšit vlhkost vzduchu, jinak postačí vlhkost průměrného bytu.

Na podzim po odkvětu rostliny úplně zatáhnou a hlízy můžeme v květináčích přezimovat v úplném suchu při teplotách kolem 8 - 10°C až do předjarního přesázení.

Zálivka:

Vydatná v době růstu a kvetení, na podzim po odkvětu ji postupně omezujeme a nakonec úplně zastavíme (rostliny zatáhnou).

Hnojení:

V době růstu až do začátku kvetení velmi vydatné, týdenní, podle možnosti organickými hnojivy, popřípadě plným hnojením.

Hibiscus

Hibiscus rosa - sinensis, ibišek, čínská růže..

Ibišek pochází ze subtropických oblastí Číny. Do Evropy ho přivezli vyhledávači nových rostlin začátkem 18. století. V součastnosti se v zemích s teplejším podnebím pěstuje jako stálezelený keř a v zemích s chladnějším podnebím jako pokojová rostlina. Má pěkně lesklé tmavozelené listy, ale jeho hlavní ozdobou jsou intenzivně barevné květy. Kvete v létě a začátkem podzimu, květy se však objevují víceméně po celý rok. Kromě období vegetačního klidu od listopadu do ledna. Ibišek má přirozený sklon vytvářet kmínek, pro získání stromkového tvaru je potřeba keřové formy příslušným způsobem tvarovat a přiřezávat. V obchodech najdeme formy keřovité i stromkové.

Místo pro pěstování:

Světlé místo, nikoli však na plném slunci. Přes léto dobře roste na chráněném místě v zahradě, v zimě vyžaduje světlé místo s teplotou okolo 12 až 15°C. Při vyšší teplotě listy žloutnou a opadávají. Ibišek je vhodný k pěstování v zimních zahradách.

Zálivka:

Přes léto hojná, 2krát až 3krát týdně (při vysokých teplotách častěji), v zimě postačí jednou týdně.

Pozor:

V příliš přeschlém substrátu nebo při nevhodné teplotě opadávají poupata. Rostliny umístěné v létě v zahradě kvetou bohatě, ale pouze kratší dobu. Po návratu do domu se opět musí aklimatizovat na nové podmínky. Pokud je chladné a deštivé léto, je vhodnější nechat ibišek v bytě.

Častý škůdce: Svilušky

Howea

rajská palma, kencie, hovea..

Tato palma divoce roste jen na Ostrově lorda Howea (v jižním Pacifiku), odtud také pochází její název. V přírodě se vyskytují dva druhy, Howea forsteriana a H. belmoreana, které se od sebe dost obtížně rozlišují. Odlišnosti ve vzhledu se projevují až v pozdějším věku. Na rozdíl od ostatních palem howea dobře snáší pěstování v bytě. Má velké zpeřené listy, které rostou na dlouhých stopkách. Dobře vypadá sesazená ve skupině s jinými rostlinami.

Místo pro pěstování:

Howea nevyžaduje silné oslunění, v džungly roste ve stínu jiných stromů. Můžeme jí dokonce postavit do mírného polostínu dál od okna. Musíme však rostlině zajistit vysokou vlhkost vzduchu. Dobře snáší pokojovou teplotu, i když v zimě při malé intenzitě světla má raději teplotu nižší, okolo 16 - 18°C.

Zálivka:

Howea přes léto vyžaduje vydatné zalévání a každodenní rosení. Přestože nemá období vegetačního klidu, v zimě jí zaléváme o něco méně.

Pozor: Hnědnutí špiček listů je nejčastěji způsobené příliš suchým vzduchem. Palmy často napadají svilušky a štítenky. Škůdce odstraňujeme ostrým dřívkem, poškozená místa potřeme mýdlovou vodou, případně také lihovým roztokem.

Chamadorea

Chamadorea elegans, Ch. costaricana, chamadora, šamadora, palma..

Pěstování této palmy je velmi snadné. Rostlina tvoří nízký tenký kmínek, proto se často se do květináče zasazují 2 - 3 rostliny, aby měla rostlina hustší tvar. Chamadorea roste pomalu, jen vzácně dosahuje větších rozměrů, zato každý rok kvete.. Listy druhu Ch. costaricana se často používají do květinových vazeb. Pochází z Mexika, kde vytváří podrost pro mnohem vyšší stromy. Má zpeřené listy a nenápadně žluté květy, z nichž se vyvíjejí bobulovité plody. V přírodě dorůstá výšky 2-3 m, ale v místnostech je spíše nevelkou rostlinou, protože roste velmi pomalu. Je to dlouhověká pokojová rostlina.

Místo pro pěstování:
světlé místo, avšak ne přímé sluneční záření, snese však i zastínění.
Může stát poblíž severního okna, ale pak roste mnohem pomaleji. Příliš intenzivní světlo jí spálí listy. Rostlina preferuje pokojovou teplotu, v zimě může být o něco chladněji.(kolem 16°C). Ideální je teplota 18 – 24 ° C
Suchý vzduch podporuje výskyt svilušek.

Zálivka:
Vyžaduje stále vlhký substrát, proto ji zaléváme v létě 2-3krát týdně. V zimě 1-2 týdně.
Po celý rok vyžaduje rosení !
Pozor ! Rostlina nesnáší lesk na listy

Monstera

M. deliciosa, M. variegata, nesprávně filodendron..

Tato velmi populární rostlina pochází z Jižní a Střední Ameriky. Nemá velké nároky na pěstování, je velká a efektní. Její obrovské listy, jejichž tvar se mění podle stáří, jsou různě proděravělé. Monstera je liána, vytváří vzdušné kořeny, kterými se přichycuje opory. Patří mezi áronovité (Araceae), má tedy charakteristická květenství této čeledi - palice ovinuté velkým bílým toulcem. Při domácím pěstování nese květy a plody dost vzácně (při pěstování ve skleníku naopak poměrně často).

Plody monstery jsou jedlé, mají chuť mezi ananasem a banánem, ale jejich dužina obsahuje špičaté krystalky šťavelanu vápenatého, které mohou při požívání podráždit sliznici.

Místo pro pěstování:

Dobře osvětlené stanoviště, ale snáší i polostín. Nemá ráda přímé dopadající sluneční paprsky. Optimální teplota v době růstu je kolem 21°C, v zimě může být i o něco nižší, ale ne pod 15°C.

Zálivka:

Pokud roste monstera v teple, zaléváme pravidelně, aby byl substrát stále mírně vlhký (rostlina nemá ráda nadbytek vody v substrátu). V zimě zaléváme šetrněji.

Monstera má ráda časté rosení.

Medinilla

medinilla magnifica, tupoušek, medinila..

Pochází z tropického pásu od Afriky, přes Madagaskar, až po Filipíny. V přírodě je známo kolem 400 druhů rodu Medinilla, zastoupených keři a liánami. U nás je to rostlina poměrně vzácná, jelikož její množení není právě jednoduché. Jako kultivar je rozšířen pouze druh Medinilla magnifica, keř, který dorůstá výšky až 2 m. Je to celkem náročná rostlina na pěstování.

Místo pro pěstování:

Tupoušek je teplomilná rostlina, která dobře snese stín, ale aby krásně vykvetla, potřebuje dostatek světla. Dobře se vyvýjí pouze v teple. V létě jí musíme chránit před přímým slunečním zářením. V zimě však potřebuje opravdu dobré osvětlení. Idealní teplota přes léto je okolo 23-25°C, v zimě okolo 16°C. Rostlina nesnáší průvan a prudké výkyvy teplot. Svými květy nás vždy potěší v období od dubna do července.

Zálivka:

Medinilla vyžaduje na jaře a přes léto hojnou zálivku. Koncem léta zálivku zmírníme. Během období vegetačního klidu zaléváme ještě míň a vždy až po úplném vyschnutí substrátu. Na zálivku používáme vždy měkkou a odstátou vodu pokojové teploty.

Rostlina má ráda velmi vlhký vzduch 80-90%, vyžaduje pravidelné rosení a omývání listů. Při rosení je potřeba dát pozor na to, aby voda nestékala na květy.

Nolina

beaucarnea recurvata, nolina, sloní noha..

Ve své vlasti Mexiku, dorůstá až do výšky 8 metrů. Roste v sousedství kaktusů a agáve na poušti, kde jen velmi vzácně prší.

V domácích podmínkách roste velmi pomalu a až po mnoha letech dosáhne výšky jednoho metru. Rostlina má charakteristickou ztluštělou spodní část lodyhy, v níž se hromadí voda pro období sucha.

Místo pro pěstováni:

slunečné místo, v létě jí můžeme vynést do zahrady. Má ráda přímé slunce a dobře snáší i vítr.

V zimě je vhodné snížit teplotu na cca 10-15°C, ale stále nechat nolinu na hodně světlém místě.

Nedostatek světla způsobuje slábnutí listů, jejich sklánění a rostlina přestává růst.

Zálivka:

v létě zaléváme jen vzácně a jen když už je substrát důkladně proschlý. Poté zalijeme velkou dávkou vody. V zimě by měla být zálivka jen velmi slabá.

Nepenthes

láčkovka, nepentes, masožravá rostlina, masožravka..

Domovem této rostliny je jihovýchodní Asie, tropické oblasti od Madagaskaru až do Oceánie. Místa největšího výskytu jsou na ostrovech Borneo a Sumatra. Známe asi 80 druhů. Existuje však větší množství složitých mezidruhových kříženců sbírkového významu.

Listovými úponky popínavé polokeře, kožovité, elipčitě kopinaté, temně zelené, po okraji brvité listy; úponek nese na konci velkou vzhůru obrácenou, válcovitou, někdy pestře zbarvenou konvici - láčku s odstávajícím víčkem (uvnitř se vylučuje tekutina obsahující pepsin - hmyzožravá rostlina), drobné různopohlavné květy, plod je tobolka. Některé druhy jsou epifyty, jiné rostou na zemi.

Nejznámější druhy:

N. ampullaria - ploché, zelené, řídce hnědě skvrnité konvice.
N. disillatoria - 8 až 12 cm dlouhé , 2 až 4 cm široké konvice, jinak téměř jako předchozí.
N. gracilis - drobné, zelené, purpurově červeně skvrnité konvice.
N. hookeriana - kulovité konvice.
N. maxima - uvnitř modře ojíněné konvice.
N. northiana - 10 až 35 cm dlouhé, 3 až 10 cm široké konvice, jinak jako N. ampullaria.
N. rafflesiana - konvice džbánkovitého tvaru.
N. ventricosa - uprostřed stažené konvice.

Místo pro pěstování:

Rostlina by měla mít světlé stanoviště, ale ne přímo osluněné. Láčkovkám musíme zajistit vysokou vlhkost vzduchu (přes 80 %), nejlépe je umístit květináč do velké skleněné nádoby. Optimální teplota vzduchu je 20 až 25°C, přes noc může být o několik stupňů nižší.

Zálivka:

Láčkovky vyžadují stále vlhký substrát a časté rosení.

Přesazování:

Rostinu přesazujeme na jaře do mírně vlhké zeminy - může to být substrát pro orchideje nebo pro hrnkové rostliny s přídavkem rašeliny.

Naše rada:

Nejvhodnější substrát je směs kořenů osladiče, rašeliníku a nezetlelého borového listí ve stejném poměru s přídavkem písku a kousků dřevěného uhlí.

Orchidea

cymbidium, phalaenopsis, cattleya, coelogyne, dendrobium, orchideje, orchidej..

Místo pro pěstování:

orchideje jako rostliny pocházející z džungle mají rády stanoviště se silným rozptýleným světlem. V období nedostatku denního světla musíme některým druhům uměle přisvítit, abychom jim po celý rok zajistili 12-16 hodin osvětlení jako v tropech. Epifyty obvykle vyžadují víc světla než níže rostoucí pozemní druhy. Dalším důležitým faktorem při pěstování orchidejí je vlhkost vzduchu. Většina těchto rostlin vyžaduje vzdušnou vlhkost v rozmezí 70-80 % . Splnit takto náročné pěstební podmínky v bytech je, obzvlášť v zimě, skoro nemožné.

Vyšší vlhkosti dosáhneme i tím, když květináč postavíme na mokré oblázky, ale dno květináče nesmí stát přímo ve vodě, aby sme nezamezili přístupu vzduchu ke kořenům.

Zálivka:

Při zalévání dbáme na tvrdost vody. Orchideje neradi pijí vodu přímo z kohoutku. Na zálivku používáme výhradně vodu měkkou, nejraději mají dešťovku nebo aspoň převařenou vodu pokojové teploty. Během růstu zaléváme hojně, ale vždy by měl substrát před další zálivkou proschnout. V době vegetačního klidu zalivku podstatně omezíme. Nejdůležitější pro orchideje je vysoká vzdušná vlhkost.

Co se týká hnojení, orchideje mají celkem malou spotřebu hnojiva, špatně reagují na nadměrnou koncentraci živných látek v substrátu. Doporučuji hnojit jen silně zředěným hnojivem, podle jednotlivých druhů maximálně polovinou doporučené dávky v přiloženém návodu.

Phalaenopsis

phalenopsis, můrovec, falenopsis..

Phalaenopsis pochází jihovýchodní Asie a pyšní se velmi krásnými, většinou krémovými květy. Při správném pěstování rozkvétá dokonce dvakrát ročně. Na jaře a na podzim. Květy na rostlině vydrží kolem tří měsíců, s oblibou je používáme do květinových vazeb, zejména do svatebních kytic.

Phalaenopsis je jednou z mála orchidejí, které dobře rostou i v domácích podmínkách.

Místo pro pěstování:

světlé místo, ale zacloněné před přímými slunečními paprsky (idealní je okno s východní nebo západní expozicí). Tato rostlina nemá typické období vegetačního klidu, proto po celý rok vyžaduje pokojovou teplotu 20-25 °C.

Pokud na krátko snížíte teplotu v zimním období na 15-16 °C, pozitivně tím ovlivníte vývoj květů. Po odkvětu zkráťte lodyhy květenství na 1/3.

Rostlině musíme také zajistit vysokou vzdušnou vlhkost (nejlépe okolo 70%), nejlíp uděláme, když květináč postavíme na mokré oblázky. Květináč nesmí stát přímo ve vodě, aby měly kořeny dobrý přístup vzduchu.

Zálivka:

Mírná, vždy až když pěstební substrát trochu proschne. U této rostliny platí, že jí uškodí víc časté zalévání, než občasné proschnutí. Teprve po proschnutí substrátu zalijeme tak, aby trochu vody odteklo otvory z květináče.

V zimě zaléváme o trochu méně, i když rostlina žádným obdobím vegetačního klidu neprochází.

Pokud chcete shlédnout krátké instruktážní video o phalaenopsisu, klikněte >> Z D E <<

Philodendron

philodendron bipennifolium, philodendron scandens, filodendron..

Filodendron pochází z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky. V přírodě rostou philodendrony jako stromy, obří keře nebo liány. V domácnostech rozdělujeme P. na popínavé a vzpřímené druhy. Je to celkem nenáročná rostlina, hodí se k domácímu pěstování. Často se omylem zaměňuje s popínavou rostlinou Epipremnum (starý název-Scindapsus)

Philodendron bipennifolium - vzpřímený druh - má mohutné listy, dosahující šířky až 60cm, rostoucí na dlouhých stopkách. Mladé listy jsou srdčitého tvaru, ve kterých se postupem času objevují hluboké zářezy. Pro pěstování doma potřebuje hodně místa, může dorůst až do výšky 2m. Vzdušné kořeny, které si rostlina v pozdějším věku tvoří, by se neměli nikdy odstraňovat, doporučuji je opatrně zasunout do substrátu.

Philodendron scandens - popínavý druh - pochází z Panamy, má drobné srdčité tmavozelené listy. Rostlina dobře roste na nějaké opoře, ale hodí se i k pěstování v závěsných květináčích. Je vhodná i pro hydroponické pěstování.

Oblíbenou liánou je také philodendron erubescens, rostlina s velkými načervenalými listy. Tento philodendron někdy při dlouholetém pěstování rozkvete - vyrostou na něm paličky s červeným toulcem. Tyto květy mají stejnou stavbu jako anturium, jelikož patří do stejné čeledi áronovitých (Araceae). Tato rostlina vyžaduje po celý rok pokojovou teplotu.

Místo pro pěstování:

Světlé místo s velkým množstvím rozptýleného světla. Rostlina dobře snáší i polostín a stín, ale pak roste o hodně pomaleji. Teplota pro pěstování by měla být celý rok pokojová, v zimě může být o malinko chladněji (cca16-18°C).

Zálivka:

Substrát by měl být stále mírně vlhký. V zimě se zálivkou počkáme, než substrát trochu proschne. Philodendron pokud možno často rosíme. Jednou za čas očistíme listy vlhkou houbičkou.

Při každoročním přesazování, do substrátu s dostatkem živin, můžeme šlahouny zkrátit a odřezky využít k řízkování. Stonkové nebo vrcholové řízky můžeme z rostliny odebrat v kterémkoli ročním období, rychle zakoření ve vlhkém substrátu, ale i ve sklenici vody. Pro lepší zakořeňování doporučuji používat kořenový stimulátor.

Primula

Primula acaulis, P. obconica, prvosenka, primule

Prvosenky rostou převážně na horských loukách na severní polokouli. Z řady druhů se ale jen několik druhů hodí pro domácí pěstování. V našich obchodech se nejčastěji setkáte s prvosenkou bezlodyžnou - Primulou aucalis. Název primule pochází z latinského primus - první, což v našem případě znamená, že rozkvétá první. Bohatě kvete v zimě a na jaře.

Místo pro pěstování:

Primulka má ráda chladnější, polostinné stanoviště pouze s rozptýleným světlem a vysokou vlhkostí vzduchu. Idealní teplota pro pěstování je okolo 16-18°C.

Zálivka:

Měla by být přiměřená, aby kořenový bal byl stále mírně vlhký. Primulky velmi špatně snášejí jeho přeschnutí.

Naše rada:

Příliš vysoká teplota (nad 18°C) zkracuje dobu kvetení a zapříčiňuje žloutnutí listů. Nadměrná vlhkost zase způsobuje jejich zahnívání.

Phlebodium aureum

polypodium aureum, tečkovka zlatá, zlaté kapradí, osladič, flebodium..

Phlebodium pochází z Jižní Ameriky a Austrálie. Z tlustého oddénku pokrytého červenými chloupky vyrůstají listy na dlouhých stopkách, podle odrůdy zvlněné nebo hrbolaté. Ještě donedávna se pro Phlebodium používal název Polypodium aureum. Tato rostlina se přes svůj tropický původ v bytě dobře aklimatizuje a rychle se rozrůstá, což znamená, že jí musíte vyhradit hodně místa.

Místo pro pěstování:

Nejlépe se cítí v rozptýleném světle, a to na parapetu severních oken.Při východní nebo západní expozici musí být stanoviště vzdálenější od okna, protože přímé osvětlení způsobuje žloutnutí a zasychání listů. Toleruje i polostinné stanoviště. Po celý rok dobře roste v pokojové teplotě, dokonce i v zimě vyžaduje teplo (i když teplota může být i o něco nižší než v létě).

Potřebuje vysokou vlhkost vzduchu.

Zálivka:

Po celý rok udržujeme substrát mírně vlhký.

Tato kapradina má ráda vláhu, ale při nadbytku vody oddénky často zahnívají.

Sinningia

gloxínie, obdule, siningia, siningie..

Rostlina pochází z Brazílie, kde dobře roste ve vlhkých lesích. Své jméno získala na počest německého přírodovědce Wilhelma Sinninga, ředitele botanické zahrady v Bonnu. Gloxínie má masité listy a krásné velké, různobarevné, zvonkovité květy - červené, fialové, purpurové, často s bílým okrajem. Rostlina kvete od března do srpna.

Místo pro pěstování:

Poměrně teplé, světlé až polostinné stanoviště, s velkým množstvím rozptýleného světla. Optimální je pokojová teplota. Sinningie má ráda vlhký vzduch, je však potřeba mlžit jen okolí, ne přímo na listy. Na podzim listy zasychají a rostlina prodělává období odpočinku. Hlízy uschováme přes zimu v rašelině na suchém místě při teplotě okolo 16°C. V únoru je zasadíme do nového substrátu a začneme je pěstovat - ne vždy se to však vyplácí. Častěji se považují sinningie za sezonní rostlinu a po odkvětu se vyhodí.

Zálivka:

Během květu hojná, nejlépe vlažnou vodou, ale nesmíme to se zaléváním přehánět. Nadbytek vody může způsobit zahnívání silných výhonů. Vodu lijeme do misky vždy tak, aby se nenamočily květy. Na podzim zálivku postupně omezujeme, až listy zaschnou a rostlina vstoupí do období vegetačního klidu. Tehdy přestaneme zalévat úplně.

Pozor: Příliš suchý vzduch podporuje výskyt mšic. I když se nám podaří rostlinu pěstovat déle než rok, po 2 až 3 letech hlízy stejně ztratí sílu.

Tradescantia

voděnka, tradescantie..

Tradescantie je nevelká, poměrně rychle rostoucí rostlina, s převislými šlahouny, pocházející z Jižní Ameriky. Pojmenovaná podle zahradníka anglického krále Karla l, Johna Tradescanta.

Nejčastěji pěstované druhy:

tradescantia fluminescens - bílé, žluté, stříbrně pruhované listy

tradescentia blossfeldiana - fialově-zelené listy (je menší a trochu náročnější na pěstování)

Místo pro pěstování:

Světlé místo, ne však na přímém slunci. Roslina snes i stinná stanoviště, avšak v takových podmínkách se jí rychle vytahují výhony. Odrůdy s barevnými listy potřebují světla více.

Teplota pro pěstování by po celý rok měla být pokojová, tzn. okolo 20°C. V zimě může být i o něco nižší, neměla by však nikdy klesnout pod 13°C.

Zálivka:

Rostlinu zaléváme přiměřeně tak, aby byl substrát stále vlhký. Rostlina má ráda rosení rozprašovačem přímo na listy.

Rozmnožování:

Pokud je vaše rostlina již stará a ztrácí pěkný a efektní vzhled, můžete si rostlinu sami namnožit. Stačí když z rostliny seříznete as 5-10 cm dlouhé vrcholové výhony (řízky) a necháte je jednoduše zakořenit. Řízky snadno zakoření i ve sklenici vody. Pro zakořeňování všech řízků doporučuji používat kořenový stimulátor.

Washingtonia

washingtonia filifera, washingtonie vláknitá, palma..

Tato palma pochází z Mexika a Kalifornie. Má vějířovité, téměř okrouhlé listy, které s věkem neopadávají, jak tomu bývá u jiných palem, jen se mírně sklánějí dolů. Nejpopulárnější druh Washingtonia filifera (lat. filifera znamená vláknitá) pochází z Kalifornie. Na listech má charakteristická tenká světlehnědá vlákna. Tato palma roste i v nádobách poměrně rychle, proto se hodí spíše do velkých místností (např. do zimních zahrad nebo přednáškových sálů).

Místo pro pěstování:

Velmi teplé, světlé a vzdušné stanoviště. Přes léto můžeme rostlinu vynést do zahrady. Celoroční pobyt v uzavřené místnosti snášejí jen mladé rostliny.

V zimě vyžaduje dobře osvětlené, chladné stanoviště s teplotou okolo 5 - 10°C.

Zálivka:

Přes léto zaléváme hojně, v zimě slaběji, ale nikdy nesmí přeschnout kořenový bal.

V létě rostlina vyžaduje rosení.

Jestliže je vzduch příliš suchý, mohou se na rostlině objevit mšice. Také hnědnutí špiček listů je důsledkem příliš nízké vlhkosti vzduchu.

Selaginela

selaginela apoda, S.kranssiana, S.martensii, vraneček..

Selaginela patří k prastaré skupině rostlin, které pochází až z karbonu. Jsou to příbuzné plavuní. Domovem vranečku jsou tropické džungle Střední Ameriky, kde většinou tvoří pralesní podrost. Jen nečetné druhy pocházejí z mírného pásma.

Pro pěstování v domácnostech se hodí všechny uvedené druhy, avšak vyžadují vysokou vlhkost vzduchu. Doporučuji tyto rostliny pěstovat spíš ve skleněných skřínkách, nebo v okenních vitrínách.

Místo pro pěstování:

Stinné a vzdušné místo (zejména pak v létě). Vhodné je umístit rostlinu například na parapet severního okna. Rostlina dobře roste při teplotě 15-18°C.

Zálivka:

Substrát musí být neustále mírně zavlhlý. Zaléváme výhradně měkkou vodou. I krátkodobé vysušení kořenového balu, může vést k zaschnutí rostliny.

Vhodné je několikrát denně rosit rozprašovačem.

Hnojit tuto rostlinku můžeme několikrát za rok (4-6krát). Doporučuji však použít pouze poloviční dávkování hnojiva, než píše výrobce.

Yucca

juka, palma..

Juky, patřící do čeledi agávovitých (Agavaceae), jsou v poslední době nejčastěji kupovanými hrnkovými rostlinami. Pocházejí z Mexika a Guatemaly, kde dorůstají do výšky až 14 m. Také v místnostech dosahují dost velkých rozměrů - 1,5 až 2 m. Horní plocha je většinou natřená přípravkem proti hnilobě a vlhkosti, z boků pak vyrůstají chocholy listů. Trsy listů mohou mít průměr 50-100 cm. Dřevnatý kmínek se vůbec neprodlužuje.

Juky jsou nenáročné, škodí jim jen nadbytek vody a tepla v zimě. V součastnosti je v prodeji nejlépe dostupný druh Yucca elephantipes, neméně atraktivní jsou však také druhy Y. aloifolia a Y. batata.

Vedle druhů vytvářejících kmínek jsou známé i druhy bezlodyžné. Ty jsou odolnější vůči mrazu, můžeme je vysadit i do zahrady, kde každoročně rozkvétají. Na dlouhých lodyhách v létě vyraší překrásná bílá květenství.

Místo pro pěstování:

V létě slunečné, vzdušné a teplé stanoviště. V polovině května můžeme rostlinu vynést ven. Přes zimu musíme rostlině zajistit chladné stanoviště s teplotou okolo 10°C a také dobré osvětlení. Juky snáší suchý vzduch.

Zálivka:

Od jara do podzimu dost vydatná, ale občas je vhodné nechat substrát trochu prochnout. V zimě zálivka šetrná. Snáší i nepravidelnou zálivku. Rostlinu nikdy nenechávejte stát ve vodě.

Pozor: Juky mají ostré listy, o něž se můžeme snadno poranit.

Zamioculcas

Z. zamiifolia, zamiokulkas..

Domovem zamiokulkasu je Zanzibar a Tanzánie. Podobně jako monstera, spathifilum nebo anthurium patří do čeledi áronovitých (Araceae). Z podzemního odénku vyrůstají na masitých stopkách dlouhé lesklé listy. Ty jsou hlavní ozdobou rostliny. V domácích podmínkách totiž rozkvétá nesmírně vzácně. V moderních interiérech je nejdekorativnější, když ho umístíme do prostoru, do větší vzdálenosti od ostatních rostlin, abychom mohli docenit jeho krásu. Zamiokulkas neroste moc rychle, každý rok vyraší jen několik nových listů, ale dosahuje poměrně velkých rozměrů, a tak potřebuje velký a stabilní květináč.

Zamioculcas se podobá rostlině Zamia furturacea. Ta však patří do třídy Cycadopsida a její pěstování je obtížné.

Místo pro pěstování:

Dobře osvětlené stanoviště, tato rostlina má ráda hodně rozptýleného světla, zejména v západní expozici. Dobře roste i na hůře osvětlených místech - zde rostlinu méně zaléváme.

Zamiokulkas má rád teplotu okolo 20-25°C. Přes zimu však může být i o trochu chladněji, okolo 16-18°C.

Zálivka:

Měla by být přiměřená, při příliš vydatném zalévání žloutnou listy, pak zahnívají a hynou. Snese i krátká období sucha.